 |
| Úvodní obrázek na krabici |
Loupežníci, třeste se! je společenská desková hra pro malé děti. Na krabici sice píšou od 5 let, ale mohou hrát i mladší děti s upravenými pravidly (bez počtů). S mým klukem Kubou hrajeme hru bez problémů už přes rok a tomu letos bude právě pět let. Nedoporučuju ale zase hrát s mladšími dětmi pod 3 roky. Vidím to u dcerky Emy, které nejsou ještě ani 2 roky, a proto nevydrží jen tak trpělivě sedět, aniž by si nevzala nějakou tu barevnou figurku z hrací plochy či právě chyceného loupežníka se stolu. Tím naruší celou naši hru a já s Kubou se marně snažíme dožadovat, aby vrátila tu figurku na místo tam, kde byla, nebo kartu zpátky na stůl. Tím mě nejenom vyvede z míry, ale nakonec i znechutí celé hraní. Chudák Kuba pak pláče, že si s ním nechci dál hrát. Navíc hrozí také, že tak malé dítě zničí či roztrhá nějakou tu hrací kartu (náhradní kopie v krabici nenajdete), ba co hůř začne barevnou figurku nečekaně a nekontrolovaně cumlat v puse, až jí nakonec spolkne. To je už pak docela průšvih! Naštěstí dcerka má rozum. Přesto Loupežníci, třeste se! doporučuji dětem až od 3 let, optimálně od 5 let vzhledem k tomu, že v novější verzi (r. 2019) se počítá – základní matematika.
 |
| Sourozenci připraveni na hru |
Tato společenská hra je určená pro 2 – 6 hráčů, což je dáno počtem barevných figurek v krabici. Každý hráč na začátku hry si vybere figurku jedné barvy a umístí ji na startovní pole hracího plánu – vlastně to pole není, ale dá jí na Vojenskou stanici. Následně se zamíchají karty všech jednatřiceti loupežníků a vytvoří se z nich balíček, který umístíte vedle hracího plánu rubem nahoru. Pět karet vojáků zamícháte a dáte do řady rubem nahoru po straně hracího plánu.
Následně hru zahájí nejmladší hráč a pokračuje další po směru hodinových ručiček. Princip a cíl hry velice jednoduchý – hra končí ve chvíli, kdy první hráč dojde po jednotlivých polích hracího plánu až do hradu, nebo když posbírá všechny loupežníky (ve hře je 31 karet loupežníků, takže couráte ze stanice na hrad a z hradu do stanice tak dlouho, dokud je všechny nepochytáte). Vítězem hry Loupežníci, třeste se! se stává ten hráč, který pochytá nejvíce loupežníků. S Kubou jsme si vymysleli ještě třetí cíl – vyhrává ten, kdo najde poklad!😃 Musím říct, že je to docela sranda, když v synových očích vidíte to soutěžení a ohromnou touhu po nalezení pokladu. Každé otočení karty loupežníka je pak pro něj dramatickým zážitkem, jestli jo či ne tam ten poklad je. Většinou je to taková přetahovaná: „Ty máš více loupežníků, ale já najdu ten poklad!“ či „ Já jsem našel poklad, jsem nejlepší!“. Je to celkem zábava tu jeho radost vidět v očích, nebo zklamání, když poklad najdu dříve než on. Vlastně se divím, že tvůrci hry něco podobného do pravidel hry nezakomponovaly a musely jsme si to s Kubou vymyslet sami. Přece kdo by nechtěl najít poklad mezi loupežníky.
 |
| Hrací plán s kartami |
A co je ten poklad? Poklad je jedna z karet loupežníků, respektive jeden z nich – ten vousatý co nese na zádech truhlu. Jeho číselná úroveň je taky jedna z nejvyšších ve hře (5), takže není žádná sranda jej chytit a porazit (otočení vojáka + hod kostkou). Vzhledem k tomu, že Kuba ještě neumí moc pořádně počítat, hrajeme Loupežníci, třeste se! zatím bez matematiky. Takže jen chodíme po plánu a sbíráme loupežníky na červených polích.
 |
| Poklad |
Jinak hrací deska má podobné rozložení a barevné označení hracích polí, jako stará společenská hra Loupežníci z roku 1984 od výrobce Tofa Semily. Žlutá pole jsou políčka, na kterých se nic neděje, avšak je-li políčko obsazeno cizí figurkou musí právě hrající hráč jít před na nejbližší volné pole. Červená pole značí, že jste právě narazili na loupežníka, který vyskočil z úkrytu (z křoví, zpod mostu či se stromu) a musíte s ním provézt souboj. Jak už jsem výše řekl, s Kubou to hrajeme bez počítání, takže sbíráme jen loupežníky bez souboje a kdo jich má nejvíc vyhrál hru (samozřejmě pak je ta tu věc s pokladem). Jinak souboj na červených polích probíhá tak, že si hráč vezme z hromádky loupežníků kartu. Na každé kartě je označena síla loupežníka, se kterým se musí voják utkat. Ihned dochází k souboji. Hráč si musí vybrat jednu z pětice karet vojáků a otočit jí lícem vzhůru. Každá karta určuje bonusovou sílu vojáka. Poté hodí hráč kostkou. K počtu bodů na kostce si hráč přičte ještě hodnotu z karty vojáka a tento součet je celkovou silou vojáka v souboji. Pokud je tato hodnota menší nebo stejná jako je síla loupežníka, nepodařilo se mu loupežníka přemoci a kartu nezíská. Kartu vrátí do spodu balíčku. Pokud se mu podaří, hodí větší počet bodů, než je síla loupežníka, vyhrál a loupežníka zatkl. Kartu s loupežníkem si položí před sebe a ve hře pokračuje další hráč. Co se týče modrých polí, přišla nám taková nudná. Hráč, pokud se dostane na modré pole, jedno kolo prostě nehraje. NUDA! No zatím jsme s Kubou nic lepšího nevymysleli, tak jsme si upravili pravidla: Pokud hráč vstoupí na modré (neobsazené pole), vrací se zpátky na předešlé modré pole, anebo na start do vojenské stanice. Tak to hrajeme takhle. Vím, mělo by se hrát řádně a podle pravidel, ale já už s touto hrou vyrůstal v dětství (ano, měl jsem Loupežníky z roku 1984) a v té době jsem neuměl ještě číst, tak jsem si vymýšlel vlastní pravidla a dodnes na to rád vzpomínám, že mám vždy zrovna u této hry nehrát podle pravidel, ale podle vlastních. Je to jednoduchá desková plocha s mnoha políčky a krásnými kartami loupežníků, tak proč si hru trochu neupravit k obrazu svému tak, aby vyhovovala nejenom mým potřebám, ale i dětem.
Sepsal pro vás Tomáš Martinec
 |
| Patero vojáků |
Počet hráčů: 2 – 6
Doporučený věk: od 5 let
Herní doba: 20 min
Herní svět: Pohádka
Stručný verdikt s ohodnocením
Stará dobrá klasika Loupežníků z r. 1984, která potěší
především novým grafickým designem a matematickými počty.
Přesto po těch letech by se slušelo vyšperkovat pravidla.
Celkové hodnocení: 75,000 = 75 %
Klady a zápory
+ zpracování staré klasiky+ jednoduchá pravidla+ jednoduché počty pro děti+ lepší grafika dle tématu– pravidla by mohla být lepší
Komentáře